Divinity 2: Ego Draconis /recenze/

Pokračování velmi originálního akčního RPG Divine Divinity z roku 2002 na sebe nechalo dlouho čekat. Jak dopadl výsledek se dozvíte v následující recenzi. Ale na začátek si neodpustím připomenout první díl. Ten byl ještě z izometrického pohledu a na svůj "věk" už tenkrát nebyl graficky nějak na špičce, oproti Diablu, které byť z roku 1996, vypadalo tak nějak lépe, věrohodněji. Ono konkurovat králi žánru není nic jenoduchého. Přesto se to dařilo tenkrát i dnes. V Larian Studios na to šli trochu jinak a v druhém díle se originalita původního dílu stále najde. Proč jsem zmínil Diablo je na místě vysvětlit. Série Divinity je totiž mixem akční řežby série Diablo a propracovanějšího RPG série Elder Scrolls. Z Diabla má akčnost a arkádovitost v soubojích a z Elder Scrolls má zase příběh, různé NPC postavy a dialogy, což upřímně v Diablu není vůbec důležité. Ten mix je tak dobře vyvážený, že jde o velmi zábavnou oddechovku, od které se jen tak neodtrhnete. Co mě hodně mrzelo, že hra neměla alespoň u nás skoro žádnou reklamu a vycházela současně s Dragon Age Origins, která měla naopak extrémní reklamu. Ale teď už ke hře samotné.

Úvod do příběhu

Ve hře začínáte jako novic - drakobijec, který se na začátku vydává na poslední zkoušku, která z vás udělá drakobijce válečníka, lučistníka nebo mága. Celý řád drakobijců je založen jak jinak na zabíjení draků. Součástí poslední zkoušky je vložení dračí paměti do té vaší, což vám má umožnit pochopení dračího myšlení a hlavně důležitou vlastnost čtení mysli, která zároveň drakům zabraňuje v ovládání té vaší, abyste vůbec byli schopni se s draky bít. Než dojde na setkání s prvním drakem uběhne ve hře pár hodin, během kterých plníte první úkoly a seznamujete se se zdejším světem. Nechci záměrně prozrazovat žádné detaily, protože příběh byl alespoň pro mě největším tahákem a myslím, že vědět méně je někdy více :) Každopádně asi neprozradím nic co byste nevěděli a to sice, že ve hře budete moci jako drak později létat a bojovat, jak se to stane a proč, už uvidíte sami, až se do hry pustíte, stojí to za to!

Herní svět

Ve hře zavítáte do různých dungeonů, sklepení, budete procházet zelené pláně, hrady, pevnosti, ostrov, rozlehlé fjordy i alternativní magický svět. Zbraněmi vám budou meče, sekyry, luky nebo magie a chránit budete svého svěřence různými druhy brnění. Jako nepřátelé vám budou různá divoká zvířata, kostlivci, zombíci, goblini, lidé nepřátelé a jiná monstra a démoni. Budete si moci vytvořit parťáka z částí těl poražených nepřátel, ve hře je totiž místo i pro nekromanty. Úkolů je tak akorát a jsou rozumně dlouhé. Ve hře je i více možností, jak některé situace řešit. Podobně jako v jiných RPG zde za peníze nakupujete lektvary, výbavu. Nacházíte knihy, které dále rozšiřují pozadí příběhu. Po grafické stránce hra lehce zaostává za svými konkurenty ze stejné doby, přesto si mě získala. Ještě musím přiznat, že zdejší herní svět je nesrovnatelně chudší oproti třeba Oblivionu, na druhou stranu to prospívá hratelnosti. Testováno na dnes již starším počítači Intel Core 2 Duo 3GHz, 4GB DDR2, NVIDIA GT8800 512MB. Není moc dobře optimalizovaná, Oblivion, který vypadá líp, mi běhal lépe.

Akční RPG systém

Jak už jsem psal, máte zde na výběr pouze tři specializace, nicméně ať už si vyberete jakoukoliv, můžete během hry využívat schopnosti všech tří specializací, některé efektivněji podle vašeho výběru. Při každém levelování máte možnost přidat k vlastnostem jako síla, hbitost, magie, výdrž a inteligence a rozvíjet schopnosti z pěti různých větví, v každé je možné si vybrat 10-12 schopností. To dává celkově mnoho možností vybudovat si avatara podle vaší chuti. Velkou výhodou je, že přibližně v polovině hry je možné za určitý poplatek všechny schopnosti znovu nastavit, takže není třeba si dělat starosti pokud jste zrovna dali bod špatně.

Bojový systém

Ten se nejvíce podobá právě tomu z Diabla a musím říct, že mi to vyhovovalo - tady asi každý musí zvážit, jestli mu jde o realitu nebo hratelnost .. Pokud vám třeba vyhovuje systém s Risenu, pak zde asi budete zklamáni, je to klikačka, ale okořeněná kouzelnými údery. Pohled na vaši postavu je ze shora ze zadu. Co mě právě na Divinity 2 hodně bavilo, byly souboje, ve kterých se daly využívat "kouzelné" chvaty nebo komba, jako tomu bylo v Diablu, což například v Oblivionu nebo Morrowindu nešlo. Tam probíhaly boje více méně stále stejně. Vaše postava například umí extrémně vysoko vyskočit a s drtivou silou při dopadu trefit protivníka, je to jedna ze schopností, která se dá dále rozvíjet. K základním schopnostem také patří úhybné manévry, které se hodí při uhybání kouzlům nebo šípům. K dalším schopnostem / kouzlům patří například oblíbený whirlwind s Diabla, vybuchující nebo tříštivé šípy, přivolávání potvor na pomoc, neviditelnost apod. Dají se vhodně kombinovat a každá ze schopností dále zlepšovat.

Závěr

Hru jsem si kupoval současně s Dragon Age Origins a přestože se jedná o zcela odlišné hry, nemohu se vyvarovat srovnání. Stejně tak jako film, který má monstrózní reklamu, mnohdy nesplní vaše očekávání a film neznámý vás překvapí ne-li vyrazí dech, stejně tak jsem se cítil při hraní Divinity 2: Ego Draconics - od Oblivionu mě žádné fantasy RPG tolik nebavilo. Co je u této hry hlavním tahákem, je originální příběh i herní svět a zábavná hratelnost (příjemných 35 hodin). Navíc, která hra vám umožní létat jako drak :) Takže pokud nebazírujete na špičkové grafice a obrovském propracovaném světě, pak se budete bavit tak jako já.