Machinarium /recenze/

Machinarium je první plnohodnotnou hrou českého studia Amanita Design (které se v poslední době podílelo i na filmu Kuky se vrací). Předtím vyšly hry Samorost a Samorost 2 jako flashové hry, první zadarmo, druhá za drobný poplatek. Kdo si zamiloval grafické zpracování, smysl pro detail a humor typický pro Samorosta, zamiluje si i Machinarium. To bohužel u nás nevyšlo v krabicové verzi, je možné ke stažení přes Steam. Na východ od nás si Machinarium také našlo své příznivce a vyšlo i v krabicové verzi, proč to nešlo u nás mi nejde do hlavy.

Svět Machinaria

Machinarium začíná na smetišti, kde je vaším prvním úkolem sestavit malého rozbitého robota, kterého tam vysypou létající popeláři. Při sestavování zjistíte, že robot má teleskopické tělo a dokáže se zmenšit nebo naopak vytáhnout, pokud potřebuje dosáhnout někam nahoru. V této části je jediný text, na který ve hře narazíte, další dialogy jsou animované, takže se neděste, pokud se vám nepodařilo Machinarium sehnat v potřebné jazykové verzi :) Když se vám podaří zkompletovat robota, můžete vyrazit do města, kde potkáte spoustu dalších robotů, zachráníte unesenou kamarádku a na konci se i dozvíte, proč jste skončili nebo spíš začali na smetišti. Grafika je hodně podobná Samorostu, na rozdíl od něj je ale prostředí poněkud depresivní, což by se ovšem v robotím městě dalo čekat :)

Jak se hraje

Rozhovory, vyprávění nebo vzpomínky vašeho robůtka se odehrávají v podobě krátkých filmů v černobílé podobě, v bublině podobně jako v komiksech. Po každém splněném úkolu se už těšíte na další kousek města a další krátké příběhy ostatních robotů. Při procházení městem nejsou na první pohled zřejmá aktivní místa a předměty a pokud chcete nějaký předmět použít, musíte být na dosah, takže se při hře docela nachodíte. Příběh je ale logický a většinou přesně víte, co chcete, jenom musíte přijít na to jak. Pokud se vám přesto podaří se zaseknout, můžete si nechat napovědět (nápovědu si musíte "zasloužit" krátkou střílečkou), jestliže jste ovšem jenom přehlídli nějaký předmět, nápověda vám moc nepomůže a nezbyde vám nic jiného, než vyrazit zpět a hledat a hledat.

Při používání předmětů mi chyběla možnost vrátit nepoužitelný předmět zpátky do inventáře pravým myšítkem, musíte ho "donést" myší zase zpátky do inventáře, což je poněkud zdlouhavé. Taky mi trochu vadilo, že když robota někam pošlete a vzápětí si to rozmyslíte, nejde ho zastavit, musíte si počkat, až dojde na místo a pak teprve ho můžete poslat někam jinam. Při hře si můžete i sentimentálně zavzpomínat při hraní několika "prehistorických" her (jako Space Invaders), které jste možná hráli jako děti, třeba už zmíněná nápovědní střílečka. Dokonce mě hra donutila zahrát si i jinak nenáviděné piškvorky :)

Zpracování

Co dělá Machinarium zcela odlišným od jiných adventur je precizní zpracování každé obrazovky. Smysl pro každý drobný detail je snad obsesí autorů a to je dobře. Na každém místě se něco děje. Precizně vypracované prostředí vás nutí na každém novém místě zastavit se a dlouze si prohlížet vše kolem vás, a zkoušet myší s čím se dá hýbat. Když takhle stojíte na místě dlouho, většinou se vám ukáže krátký úryvek vašich vzpomínek spojených s tím místem. Celkový dojem doplňuje hudba, která je často spíše ambientním ozvučením daných míst, ale zavítáte i na párty kde to pěkně roztočíte.